Nejvýznamnější církevní památka a přirozená dominanta obce

Farní kostel sv. Anny, stojící na nejvyšším místě v obci, je považován za přirozenou dominantu Bořetic a je zde zároveň také nejvýznamněší církevní památkou. Jedná se barokní stavbu z konce 17. stol., jednoduchých, ale ušlechtilých forem, klasického malebného vesnického charakteru. Interiér kostela je vymalován příjemnými pastelovými barvami. Ozdobou celého svatostánku je bohatý, avšak ne kýčovitě přezdobený barokní oltář, nad nímž každého příchozího zaujme nápis ve tvaru oblouku utvrzující zasvěcení kostala sv. Anně s prosebným textem "Svatá Anno, oroduj za nás".  

Kostel se nachází na okraji hřbitova, který je obklopen zdí nepravidelného půdorysu (18. stol.). Spolu s barokní branou tvoří výrazný architektonický celek. Do dnešních dnů se dochovalo jen 20 metrů původní zdi, většina byla zničena při rekonstrukci hřbitova.

Pohnuté osudy kostela v nemilosrdném toku času

První písemná znímka o Bořeticích pochází ze 13. století a její přímá souvislost se váže k prokazatelné existenci kostela v tehdeší obci. V roce 1222 dal olomoucký biskup Robert patronátní právo kostela v Přítlukách velehradskému klášteru, mezi svědky tohoto aktu je uveden i bořetický dědičný rychtář Vid z Bořetic.

Stará pověst vypráví o tom, že do vsi zavítali na cestě z nedalekého Podivína solunští bratři Cyril a Metoděj a na místě dnešního kostela, uprostřed pohanského háje, postavili kříž.

Obec byla i s kostelem zničena při vpádu Tatarů na Moravu kolem roku 1241, dále ve druhé polovině 16. století při nájezdu Turků a v roce 1605 vojsky Bočkajovců. Tragické události v historii obce završila třicetiletá válka. Při každém vyplenění obce byl zničen i kostel.

Stavba současného kostela začala v roce 1680 z darů věřících a za přispění  tehdejšího majitele bořetického panství hraběte Bedřicha z Oppersdorfu. Kvůli nedostatku peněz se však zastavila. Pro konání bohoslužeb byla provizorně zastřešena jen část zahrnující kněžiště. Dodnes je patrný na boční straně provizorní zazděný vchod s klenutým obloukem.

Stavební práce pokračovaly až po roce 1712, kdy po smrti Jana Adama z Lichtenštejna zdědila bořetické panství jeho dcera Marie Antonie. Za jejího života byl také kostel dostavěn. Hraběnka jej vybavila i varhanami.

V dalších letech prošel kostel několika opravami. Při silné bouři v roce 1863 strhl vítr celou střechu a vrhl ji vstupní bránu. Koncem 70. let minulého století se začaly objevovat trhliny ve stropě a stěny musely být staženy ocelovými lany.