4. červen 2017 - Den dětí na hřišti

První dva červencové týdny opět patřily táboření na Kdousově. Počátkem prvního turnusu tábora bylo důležité se mezi sebou seznámit. Následovalo rozdělení do týmů a tvorba oddílových názvů a vlajek. Posádky byly rozdělený do čtyř lodí a to: Kotvičů, Modrých stínů, Zlatých piraní a Chobotňáků. Protože jsme byli ještě nezkušení piráti, vedoucí nás museli nejdříve vyškolit v pirátských dovednostech. V pondělí jsme čelili stezce odvahy, kterou pro nás připravili vedoucí. Pro získání jednotlivých dílků mapy jsme museli vyhrát různé hry a splnit nejrůznější úkoly. Mapa pro nás byla zprvu velkou neznámou, ale když se nám ji podařilo nakonec rozluštit, zavedla nás k indicii, která nás vedla vstříc úkolům, jejichž odměnou po splnění byl poklad. Večer byl táborák a potom nás čekalo překvapení. Vydali jsme se do lesa na večerní hru. Tam jsme se museli pomocí spolupráce celého týmu a provázku nataženého mezi stromy dostat ven. Když jsme tento úkol splnili, dostali jsme další indicii, která nás donutila se zamyslet - "tento sen je předzvěstí něčeho zlého". Další ráno nám vedoucí předvedli na nástupu scénku, díky které jsme zjistili, že poklad, který jsme našli, byl zakletý. Dopoledne byla dražba materiálu na výrobu plavidla, které jsme potřebovali na překonání strastiplné cesty. Potom jsme s celým týmem vyráběli vory, na kterých jsme se snažili dostat přes "moře nestvůr". Nakonec se nám "moře nestvůr" podařilo přeplout, a tím jsme zlomili kletbu. Celý týden jsme zakončili vyhlášením vítězů celotáborové hry. Suverénně nejlepší byl tým Kotvičů, který to také náležitě s ostatními oslavil na večerní diskotéce. Pokoj číslo 6: Anička Procházková, Emma Procházková, Kačka Folerová, Anynka Kurucová, Sofča Kurucová Indiánské léto aneb druhý turnus Kdousova 2017 Někteří z nás pokračovali na Kdousově i další týden. První (náš už sedmý) den na táboře bylo hlavním cílem rozdělit se do týmů, vymyslet si název kmene, vytvořit vlajku a vyrobit si oddílová trička. Tentokrát jsme byli rozděleni do tří kmenů - Šalamouni, Hatatitla a Žluté šípy. Abychom se lépe poznali, hráli jsme různé seznamovací hry. Protože jsme byli nezkušení indiáni, účastnili jsme se výuk, které nás zaučily, a taky jsme si vyrobily oddílový totem. Jak jsme uslyšeli příběh našeho předka prabáby prabáby z kmene Hulahula Karabába, zjistili jsme, že má hrozné noční můry, že ji bolí zuby a že potřebuje pomoct, tak jsme začali plnit různé úkoly, díky kterým jsme zjistili, co jí může pomoci - lapač snů. V týdnu jsme hráli i náš oblíbený poklad nebo navštívili vedlejší vesnici Polici i místní kdousovské koupaliště. Nesmělo chybět rýžování zlata, u kterého jsme museli přechytračit desperáty, kteří na nás číhali ze všech stran. Abychom mohli bájný lapač koupit, bylo nutné najít zlaté mince. Ty jsme hledali v okolí tábora. V pátek jsme pak mohli od překupníka „Zrzavého kluka Čmajz Čmajz“ lapač snů koupit a předat jej prabábě. Ta si jej zavěsila nad místo, kde spí, a po probuzení byla veselá, bolest zubů ustoupila a noční můry byly také ty tam. Celotáborovou hru vyhráli modří s názvem „Šalamouni“. Večer byla diskotéka na rozloučenou, po ní stezka odvahy, která všechny postrašila. V sobotu už jsme se všichni sbalili, uklidili a vydali se na cestu domů. Text: Sofča a Anynka Kurucovy, pokoj číslo 6 Foto: Anna Holásková, děkujeme!