Kultura z pohledu regionu

Milí návštěvníci obce Bořetice!

Jste-li vyznavači folklóru, lidových zvyků a tradic, rádi se zaposloucháte do cimbálové nebo dechové muziky, zazpíváte si a zatančíte, malou vesničku na jihu Moravy s názvem Bořetice, coby součást Mikroregionu Hustopečsko, si zajisté zamilujete a bude se Vám jen ztěžka opouštět! Začtěte se pozorně do následujících řádků a určitě dáte našemu tvrzení zapravdu...

O tradicích a folklóru z pohledu Mikroregionu Hustopečsko

Celá oblast Mikroregionu Hustopečsko vyniká velmi silným dědictvím po předcích v podobě stále živých lidových tradic. Její stopy najdete téměř na každém kroku – v jazyku, výtvarné kultuře, v architektuře a především v tradičních a tolik typických hodech, kdy se chasa vystrojí do slavnostních krojů a se celá dědina jimi několik dnů přímo žije.

Jen málokdo si uvědomuje, že hody jsou vlastně vedle chráněných kulturních památek či chráněných přírodních výtvorů zvláštní forma národního kulturního dědictví. Chcete-li pátrat po původu hodů, musíte jít hlouběji do historie, která vám prozradí, že hody nejsou pouze svátkem folklórním, ale především křesťanským. Lámete-li si hlavu podle jakého klíče se stanovují termíny hodů, nabízíme vám vysvětlení vycházející právě z historických pramenů. V každé obci mikroregionu Hustopečsko se nachází kostel zasvěcený určitému světci. Slavnost hodů začíná vždy nejbližší neděli po výročí dne světce místního kostela. Kněz však může výjimečně povolit i jiný termín.

Hody probíhají většinou dva až tři dny. Ve všech vesnicích a městech jsou si mnohém podobné, ale zároveň i odlišné. Zajištění důstojného průběhu hodů mívá na starosti chasa, kterou tvoří místní mládež. Nemusejí to být zapřísáhlí folkloristé. Vesměs jde prostě o mladé lidi, kteří se na hody rádi oblékají do kroje a baví se podobně jako v minulosti jejich rodiče. Průvod krojované chasy obcí, originální obřadní hodový tanec "zavádka", dechová hudba, víno a koláče – to jsou prvky, které spojují všechny hodovní slavnosti našeho regionu.

Slavnostní kroje jsou si charakterově, až na malé odchylky, velmi podobné. Dominantní je jejich barevnost, bohatost, nadýchanost, lesk, typickým znakem je pracná výšivka s množstvím květinového zdobení symbolizujícím bohatost a úrodnost kraje. Obrovský důraz se klade na důkladnou přípravu kroje a jeho precizní nastrojení, které trvá u ženského kroje až dvě hodiny a je vizitkou každé stárky.

Oblast mikroregionu Hustopečsko se z hlediska lidového oděvu dělí na dvě centrální krojové větve, a to především díky mužskému kroji. Je to oblast čejkovicko-velkopavlovická, vyznačující se černými kalhoty a černou vestou, dříve zdobené jen úsporně tmavými výšivkami (tento mužský kroj se nosí v i v naší obci). Druhou výraznější oblastí je oblast Kloboucka, pro niž je typická červená a nebo modrá vesta se zeleným zdobením a tmavomodré (u svobodných bílé) kalhoty. Zvláštním jevem, který je přisuzován českému osídlení z poloviny 18. stol., je používání kalhot žluté barvy v několika obcích kolem Vrbice. Nejrůznější odchylky zaznamenáváme i u kroje ženského. Zde by se daly charakterizovat také dvě skupiny, a to na kroje hanácko-slovácké (typické pro Bořetice) a kyjovské.

Lidové kroje se oblékají ke slavnostním a významným příležitostem, jakými jsou již zmiňované hody, slavnost Božího těla, oslava vinobraní a mnohé další, jež v hojném počtu v rozmanitém spektru Mikroregion Hustopečsko nabízí.